Aktuality - Komentář: Poslušnost českého školství

Čest výjimkám, které tento stav za ideální nepovažují. A dnes už jich bude určitě hodně. Není snad až tak nerealistické doufat, že i české školství se posouvá dál k lepšímu. Z rozhovorů s některými učiteli základních škol získávám dojem, že nikdo z nich netouží po třídě, kde jen každý sedí, poslouchá výklad a ideálně mlčí. Na své hodiny se připravují tak, aby byly interaktivní, pokud možno zábavné, a s dětmi rádi diskutují. Ale zjevně ne všichni to takto mají, což ukazují zkušenosti učitelů, kteří si problém „vyžadované poslušnosti“ žáků uvědomují. „Ty prostě přijdeš do hodiny, máš tam před sebou třicet dětí a ony tam jen tak apaticky odevzdaně sedí, v očích vyhořelý pohled,“ řekla mi jednou nová učitelka druhého stupně. A tato „apatická poslušnost“ určitě cílem vzdělávání není – nebo by spíš neměla být.

Proč ale bezmezná odevzdanost žáka není tím, co bychom u vzdělávání měli brát za alfu a omegu? Jednoduše proto, že takový přístup nepodporuje kreativitu a individualitu člověka, jakkoliv to zní jako klišé. Nikdo z nás by nejspíš nevydržel dennodenně sedět v jedné lavici a učit se za rok pravidelně deset různých předmětů vyučovaných frontální výukou (výuka, při které učitel pracuje se všemi žáky najednou, např. učitel přednáší výklad a žáci sedí a poslouchají, pozn. red.). V mnoha základních školách se to ale po dětech stále vyžaduje a jako pozitivní příklad jim dáváme ty, co umí od všeho něco, ale pořádně vlastně nic. A zlepšovat se člověk musí hlavně v tom, co mu nejde, ne v tom, co mu jde. Tento přístup je ale pravým opakem reálného života, který na žáky čeká za školními zdmi.
 

Přitom to jsou právě ti nekonformní, kdo nakonec mění svět okolo. Ti, kdo kladou více otázek, než by měli. Ti kreativní a výřeční, co jen tiše nesedí a neposlouchají ničí příkazy. Každý si jistě vybaví některé příběhy slavných lidí, jako byl třeba Albert Einstein, který v hodinách často vyrušoval a přesto se nakonec stal geniálním fyzikem. Přitom to ale neznamená, že rebelové v reálném životě přebijí ty poslušné a že to nemůže být přesně naopak. Pravděpodobně ale naleznete jen malé množství úspěšných lidí, kteří vám řeknou, že jsou tam, kde jsou, protože měli ve škole samé jedničky a poctivě plnili všechny domácí úkoly. Bude to spíš proto, že měli svou vášeň, kterou dále rozvíjeli, a to navíc mimo školní výuku. A jejich výsledky ve školních předmětech mohly na úkor jejich koníčku dokonce utrpět.
 

Zdroj a celý článek naleznete ZDE