Při čtení časopisu Týden jsem narazil na článek zabývající se povinnou maturitní zkouškou z matematiky. Tento článek nepojednával pouze o tom, zda maturita z matematiky povinná být má, či nemá, ale rozebíral i způsob její výuky a kvalitu učebních postupů u nás. Jako příklad neotřelého způsobu byla v článku představena tzv. Hejného metoda výuky matematiky, pojmenovaná po významném teoretikovi i praktikovi výuky matematiky u nás, prof. RNDr. Milanovi Hejném, CSc.
Tato metoda je založena na respektování klíčových principů učení, které skládá do uceleného konceptu tak, aby dítě objevovalo matematiku především samo. Nejsem ani odborník na didaktiku matematiky, ani její fanoušek, přesto mě tato metoda okamžitě zaujala a pokusil jsem se ji zformulovat pro potřeby volejbalu tak, aby tyto základní principy byly vodítkem především pro trenéry minivolejbalu.
V rámci organizační jednotky minivolejbalu ve svém klubu se často potýkám s hledáním rovnováhy mezi vytvořením „uživatelsky přívětivého oddílu“ pro mladé minivolejbalisty, jejich rodiče, a samotné trenéry těchto kategorií. Zároveň naplněním cílů, kvůli kterým minivolejbal v klubu děláme – tedy náboru dětí, rozvoje pohybových dovedností a přípravy pro budoucí velký volejbal. Pokusil jsem se tedy tuto metodu modifikovat tak, aby byla pro naše trenéry určitým návodem – sedmerem principů, jak dělat správně minivolejbal.
Více se dozvíte zde: http://www.volleyforum18x9.cz/?p=167
