Aktuality - Deklarace konzervativního rodiče

Deklarace konzervativního rodiče

1. Chceme, aby škola naše děti vzdělávala a v nezbytné míře vychovávala.

1.1 Prvním úkolem školy je předávat dětem informace a naučit je učit se.

1. 2 Vytvoření světového názoru, postojů, politická orientace, sexuální, finanční a interkulturní výchova je výsostné území rodiny a škola do něj vstupuje jen výjimečně a s maximálním respektem.

2. Chceme, aby děti získaly ve škole vzdělání, které jim umožní dále se vzdělávat a připravit se na své povolání.

2.1 Upřednostňujeme znalosti tvrdých dat a praktických dovedností

2.2 Prodlužování povinné školní docházky z jakýchkoliv důvodů považujeme za kontraproduktivní.

3. Vyžadujeme plně kvalifikované učitele se vzděláním též ve vývojové psychologii, pedagogice, didaktice a s odpovídající praxí.

4. Škola se soustředí především na výuku.

4.1 Škola nerozmělňuje svoje poslání do desítek aktivit, které vysilují učitele, děti i rodiče a jejichž přínos pro vzdělávání dětí je diskutabilní.

4.2 Návštěvy trhů a nákupních center, slavení všemožných svátků, předávání dárků, jakož i sledování zábavných filmů či zajištění mléčné a ovocné stravy je zcela v kompetenci rodiny.

4.3 Učitelé jsou odborníky na učení, nikoliv na zábavu. Prioritou je seznámit děti s učivem srozumitelnou, ne nezbytně zábavnou, formou.

5. Vedeme děti k respektu k učitelům a slušnému chování obecně a totéž vyžadujeme od učitelů.

5.1 Domácí úkoly a domácí příprava jsou výborným způsobem vedení k samostatnosti a upevňování povědomí o soustavnosti a odpovědnosti.

5.2 Je v pořádku, že děti nesmějí během vyučování používat mobilní telefon, hrubá slova a ponižování; totéž očekáváme od učitelů.

6. Chceme, aby se děti ve všech základních školách učily podle stejných osnova kvalitně zpracovaných učebnic.

6.1 Mají-li mít děti ze všech oblastí republiky srovnatelné základní vzdělání, nelze nechat naplnění velmi široce definovaných rámcových vzdělávacích programů
na učitelích.

6.2 Promyšlené osnovy zajistí kompatibilitu všech škol a vedou i pasivnější učitele jasně vymezeným prostorem k předávání informací.

6.3 Silné stránky učitelů jsou v předávání informací a přímé práci s dětmi, nikoliv v psaní metodických materiálů typu školní vzdělávací program, k čemuž často nejsou kompetentní.

6.4 Učebnice musí být sjednocené obsahově i formálně, bez hrubých chyb a nepřeberného množství detailních informací.

6.5 Chceme vědět, jaké znalosti mají děti v jakém ročníku mít, nikoli se probírat dlouhým seznamem kompetencí a mezipředmětových témat, s kterými se děti mají seznámit.

7. Akceptujeme přijímací zkoušky do škol vyššího typu.

7.1 Přijímací testy jsou vytvořeny výhradně z učiva obsaženého v jednotných osnovách a učebnicích.

7.2 S typem testovacích otázek mají děti možnost seznámit se při běžné výuce a to tak, aby i bez specializovaných placených kurzů měli šanci u přijímaček uspět ti, kteří se soustavně a svědomitě připravují na vyučování.

7.3 Nepodkročitelnou bodovou hranici u přijímaček považujeme za rozumný diagnostický a motivační nástroj.

7.4 Maturanti mají možnost zkusit 5 kol přijímaček na vysokou školu, počítá se nejlepší pokus. Bylo by dobré dát tuto možnost i zájemcům o střední školu.

8. Očekáváme průběžné i závěrečné hodnocení dětí prostřednictvím známek.

8.1 Co přesně děti umějí a v čem mají rezervy, sledujeme při domácích úkolech a v průběžných testech.

8.2 Prostřednictvím třídních schůzek a konzultačních hodin je možné doptat se každého učitele na detaily.

9. Inkluzi lze akceptovat jen v okamžiku, kdy jsou pro všechny děti vytvořené stejné podmínky.

9.1 Nelze používat klam a podvádění při hodnocení různých výkonů stejnými známkami - inkludované děti buď podávají stejný výkon a jsou tedy hodnoceny stejně jako ostatní děti nebo mají při samostatné práci a následném hodnocení úlevy, a pak se na jejich vysvědčení musí objevit poznámka o hodnocení (popř. vzdělávání) v jiném režimu.

10. Zásadní změny ve školství se mají dít po celospolečenské diskusi (a ideálně též konsensu), nikoliv působením aktivistických organizací bez přímé zodpovědnosti.

10. 1 Není v pořádku, aby neziskové organizace, které získaly přístup do médií, k ministrům a k rozhodovacím mechanismům, soustavným tlakem otáčely MŠMT dle svých představ o vzdělané společnosti.

10.2 Nenesou bohužel ani minimální zodpovědnost za důsledky prosazení svých cílů, a přitom mají nesrovnatelně větší možnosti ovlivňovat veřejné mínění než učitelé, rodiče a další lidé ve školství.

Jsme rodiče 4 dětí povinných školní docházkou. Tři jsou na běžné základní škole, jedno ve školce.

Postřehy, zážitky a informace, které jsme za posledních 9 let získali, nás často zneklidňují, ještě častěji zlobí. Nemáme jak a komu dát najevo svou frustraci a jen bezmocně sledujeme zavádění změn, případně jednání o dalších, bez možnosti se k nim vyjádřit a dopídit se jasné argumentace v jejich prospěch. Neslyšíme ve společnosti hlas, který by hájil konzervativní pozice, ačkoliv předpokládáme, že podobně naladěných rodičů je víc.

Spousta čtenářů by pravděpodobně nepřijala Deklaraci bezvýhradně, třebaže s některými body i souhlasí. Nepsali jsme tyto body s ohledem na rodiče postižených dětí (inkluze), na učitele (osnovy), experty (celospolečenská diskuse), ministerstvo (učebnice), zanedbávané děti (aktivity přímo nesouvisející s výukou).

Naše děti jsou normálně nadané, normálně motivované, nevyžadují zvláštní zacházení. My rodiče do školy docházíme především na konzultační hodiny. Až na výjimky máme s učiteli výborné zkušenosti, především s těmi prvostupňovými. Mají zájem o děti, dávají jim solidní základy do života a k dalšímu postupu vzdělávacím systémem, v klidu komunikují s rodiči. Máme též zkušenosti s pasivními učiteli, kteří nemají jasnou představu o obsahu učiva ani učebních metodách, tápou ve výběru studijních materiálů pro děti, neznají podobu svého předmětu na dalších školách. Aktivní a nadšení učitelé se jistě těší na připravované volnější rámcové vzdělávací programy, jejichž specifikace v podobě školních vzdělávacích programů jim dá křídla a umožní nabídnout dětem dobrá témata, stravitelnou formou a s různorodými písemnými materiály. Jak s tím ale naloží děti a jejich rodiče, pokud na škole působí především méně aktivní a neaprobovaní učitelé? Budou muset akceptovat, že se žáci z atraktivních škol vzdalují na míle daleko a tuto vzdálenost že se jen stěží podaří někdy zkrátit? Nemohli bychom dopřát všem dětem stejné základní vzdělání?

Zdroj článku naleznete ZDE