Aktuality - Do školy v sedmi, žádné známky a úkoly. 11 věcí, které dělají Finové jinak a líp

Čím to ale přesně je, že je dnes Finsko na světové špičce ve vzdělávání? Časopisu Reflex odpověděl na tyto otázky Pekka Juhani Mattila (40), jeden z největších evropských odborníků na moderní vzdělávání. Není v tom vlastně žádný zázrak, stačí zdravý selský rozum, jak by řekli Finové.

Jak to tedy dělají? Tady je deset bodů:

VÁŽÍME SI UČITELŮ A DOBŘE JE PLATÍME:

Už v 19. století učitelé učili Finy pít méně alkoholu. Mít v rodině učitele je ve Finsku už historicky velká pýcha; dnes to platí ještě víc než dřív. Učitelé základních škol u nás berou přes 3000 eur měsíčně, na střední škole pak přes 4000 eur. Svou práci mají rádi i kvůli tomu, že mají volnost a svobodu v tom, jak ji dělat.

DĚTI JDOU DO ŠKOLY AŽ V SEDMI:

Vím, že se to zdá pozdě, ale ve Finsku to funguje. Ve školkách se děti nepřipravují až do šesti let celkem na nic, jen si co nejvíc hrají venku. Máme nejkratší školní docházku ze všech zemí OECD a jsme na to pyšní. Historie jednoduššího vzdělávacího systému začala už v 60. letech, kdy se studenti radikalizovali na univerzitách a vyžadovali jiný přístup ke vzdělání. To se paradoxně projevilo hlavně u mladších dětí. Dnes jsme nejsilnější ve vzdělávání věkové skupiny od sedmi do dvanácti let; žáky nepřetěžujeme a oni jsou pak schopni skvělých výkonů ve starším školním věku, kdy jsou zralejší.

NEZNÁMKUJEME:

Známky v podstatě nepoužíváme – často celou základní školu. Výsledky máme vynikající, i když jsme už před lety odmítli cestu výkonu, standardizace a kontroly žáků. Vybrali jsme si jinou cestu – založenou na spolupráci a sociálním kapitálu. Usilovně hledáme silné, ne slabé stránky každého člověka. Je to ale zároveň poměrně přísný, striktní systém osobních hodnocení, věřte mi. Žádné flákání.

MÁME KRÁTKÝ ŠKOLNÍ DEN, DĚTI MAJÍ HODNĚ VOLNA:

Učíme jen pár hodin denně, tři až pět vyučovacích hodin maximálně. Někde jsou hodiny delší, mají 75 minut. Ale děti mladší devíti let nikdy nemají odpoledku. Přináší to paradoxní problém – musíme organizovat různé aktivity, aby žáci nebyli sami doma. Na druhém stupni se výuka samozřejmě prodlužuje, a to hlavně kvůli jazykům.

NEDÁVÁME DOMÁCÍ ÚKOLY:

V prvních letech tráví děti domácí přípravou jen pár minut, prodlužuje se až ve starším věku. Když se dětem věnujete intenzivně, naučíte je všechno ve škole. A není to pro vás jako pro učitele ani únavné.

JEDEN KROUŽEK PRO KAŽDÉHO:

Právě z hlediska odpoledních aktivit řešíme sociální nerovnost. Občas rodiče jednoduše nemají peníze nebo energii na mimoškolní aktivity, sporty a kroužky. Děti pak tráví volno na počítači a hrají hry. My máme hodně veřejných aktivit, existuje dokonce program Jeden kroužek pro každého, který podporuje stát, aby děti nemusely dřepět samy doma.

NEMÁME PŘEDMĚTY:

Některé předměty zůstaly, ale obecně zdůrazňujeme spíš průřezová témata. Jedním z nich je třeba důraz na kvalitu života (wellbeing). Taky řešíme klíčové kompetence, které jsou potřeba v moderní Evropě: komunikace, týmová spolupráce, sociální dovednosti, jazykové vybavení.

NEPOUŽÍVÁME STANDARDIZOVANÉ TESTY:

Zrušili jsme je. Nevěříme, že „jedna velikost padne všem“. Není možné všechny děti učit stejným způsobem – každý učitel má svůj způsob, jak učit a zaujmout. S ostatními zeměmi nás až do maturity poměřuje jen takzvaný skill level, tedy stupeň dovedností. Je to hodně časově i finančně náročné, ministr školství dává školám jen velmi rámcový program, tedy minimum, co děti musí do určitého věku zvládnout. Podle výsledků mezinárodních standardizovaných testů jsou pak finští žáci na předních místech ve čtenářské gramotnosti, v matematických dovednostech a v přírodovědě. To není náhoda, ale výsledek dlouhodobé strategie.

LPÍME NA CIZÍCH JAZYCÍCH:

Každý student mluví třemi i čtyřmi jazyky, s prvním začínají už ve školce, ale většinu se naučí až od deseti let a později. Domluvili jsme se s veřejnoprávními televizemi a nedabujeme mnohé televizní pořady, takže děti jako diváci jsou vystaveny španělštině, němčině a hlavně angličtině. Je to schválně, jsme přece málo lidnatá země.

JSME SEBEVĚDOMÍ. VŠICHNI. DĚTI NEMLČÍ…

Finský žák očekává, že mu učitel bude partnerem. Učitelé se ale nenechají zahnat do kouta, dokážou se domluvit s každým studentem, potíže s kázní i se šikanou jsou spíš výjimečné. Obecně se u Finů pozoruje vysoký stupeň sebevědomí – není to ale arogance nebo nesmyslné chlubení.

Nevěříme, že čím tišší dítě, tím úspěšnější dospělý. V praxi je tomu přesně naopak. Finové jsou velice stydliví, uzavření, moc toho nenamluví. Situace se ale díky vlivu učitelů zlepšuje, finští studenti se stávají mezinárodnější, jsou zcestovalí a povídaví skoro jako děti z ostatních západních zemí.

NENÍ DOBRÝCH A ŠPATNÝCH ŠKOL. SOUKROMÉ SKORO NEJSOU

Finové nemají koncept „dobrých“ a „špatných“ škol. Ten je nedemokratický a neakceptovatelný. Snažíme se mít co nejmenší rozdíly mezi jednotlivými školami – rodiče pak nemusí složitě a zdlouhavě vybírat instituci, kam denně dojíždět. Děti zapíšou do nejbližší základky a je to. To už se ve Finsku stalo samozřejmostí. Finové také nemají soukromé školy – nebo je jich velmi málo. Získat na ně licenci ostatně není jednoduché – a ani o tenhle druh podnikání není zájem. Vzdělávání je jinak úplně zdarma. Jen asi 1,5 procenta dětí u nás chodí do soukromých škol – jsou většinou v jiných jazycích nebo vedené ve vyhraněném, alternativním směru.

Zdroj článku naleznete ZDE